Patandžaliho Jógasútra

Začíná pojmem vždy neklidné mysli jako nejvlastnějšího projevu lidského života. Na její pozadí staví neproměnného Vidoucího, pro neškolenou mysl běžně nepozorovatelného, totožného s vesmírným Duchem. Zatímco tento Vidoucí proměnlivou mysl pozoruje, aniž by do ní zasahoval, myslí Vidoucí vnímán není. Ta se naopak mylně domnívá, že je jím, tj. Vidoucím, ona sama. Až se mysl díky prováděné disciplíně uklidní a procitne, pozná, že se může s Vidoucím ztotožnit. Pak bude sama sebe nazírat nikoli jako hmotné ne-Já, nýbrž jako duchovní „Já“. Zatím se, ale rozeznává pouze jako mysl a její myšlenky, i když tuší, že existuje oblast, kterou je nutno zušlechtit tu nazývá duše. Styk s přírodou přináší prožitky, ze kterých se skládají zkušenosti. Oproštění znamená prohlédnutí všech klamů a stržení závoje nevědomosti. Týká se zastavení změn mysli, aby jimi nebyl zabarvován a deformován obraz. Prvním krokem k této vyšší vědomé kvalitě je uvědomění si trojice:

• Vidoucí    (tj. mysl sama)
• Vidění  (tj. způsob poznávání předmětů pomocí smyslů) Pod pojmem „vidění“, tj. pozorování pomocí zraku, je nutno postupně rozumět i přijímání jiných vjemů prostřednictvím ostatních smyslů, tj. veškeré pozorování.
• Viděné   (tyto předměty a vazby mezi nimi, čili vše, co do mysli vstupuje prostřednictvím smyslů).

Výuka je založena na jednoduchém faktu, že člověk nemůže být to, co vnímá. Zdravý rozum nám říká, že vnímatel nemůže být vnímán. Při použití tohoto jednoduchého principu do všech částí svého bytí (mysl, intelekt, ego a nevědomí), je vidět, že nejsme nic z toho. Ačkoli diskriminace obvykle není problém během období štěstí, ale vážný uchazeč by se měl i nadále ptát „Kdo je šťastný“. A ego, předmět vnímání, byl identifikován. Nejen, že bude poptávána identifikace s „Já“ standardně, ale odstraní se i očekávání, že štěstí vydrží, protože ego je známo, že se neustále mění. Diskriminační „Já“ (konečný předmět) od „ne-Já“ (orgány a jejich objekty) je obtížné oddělit, protože nás to neoddělitelně váže na „vnímané objekty, jemné a hrubé“. „Já“ však není odstaveno z jeho příloh, protože tato pravda je v rozporu s hlubší pravdou, že vnímatel a vnímané jsou jedno, je to způsobené tím, že první z nich je určena na pomoc diskriminace z Maya (světa), kde existují zákony duality. Když je diskriminace úspěšná a „Já“ je uvědomeno, žádná separace neexistuje mezi vnímatelem a vnímaným, i když jsou fyzicky vnímána jako samostatná. 

Meditace

    Účel Meditace

Podle Véd osoba, která získala čtyři předběžné potřeby, a to diskriminaci mezi věčným a pomíjivým, celkovou citovou neúčast ke všem radostem v tomto světě i ve vyšších světech a duchovní praxi, jako je ovládání mysli, ovládání smyslů a získala intenzivní touhu po osvobození a medituje na ně, dosáhne osvobození skrze slyšení Písem.

Účelem meditace není produkovat specifické příjemné zážitky, ale zkoumat povahu „Já“ a mysl. Přítomnost myšlení nemá vliv na „Ticho“. Ideální je pozorovat myšlenky a zvuky jak se objeví a zmizí z „Ticha“ jako přízraky. Tiché klidné povědomí, v němž je vnímáno jako skutečná, světelná a věčná přítomnost. Zkušenost ticha je podstatou meditace, protože to umožňuje meditujícímu sledovat v podstatě nereálnost těla a mysli a to čtením knih a poslechem přednášek není možné. Meditace zahrnuje boj s egem, aby pozornost byla na „Ticho“. Ticho není jen absence zvuků, jak si můžeme myslet. Je tu povědomí o zvuku v relativním tichu. Myslete na „Ticho“ jako na oltář vnitřního chrámu a mějte radost svědka, ze všech myšlenek a pocitů vznikajících a mizejících zpět do něj. 

    Meditační pozice a postoj

Pozice těla není rozhodující. Měla by být pohodlná a meditující připraven se z ní odpoutat. Na mentální úrovni póza by měla být laskavá, vzpřímená, vyrovnaná, ušlechtilá, štědrá a kde je opatrný, citlivý, dotazovací stav mysli. Tělo je obrovské pole vědomí. Úsměv nebo zamračení znamená, že je ponecháno příliš mnoho energie. Usilujte o lhostejný vzhled Buddhy, nebo klidnou tvář mrtvých. Smyslem všech těchto relaxací je připravit tělo pro váš východ. 

    Význam dechu

Otočte svou pozornost na dech. Sledování dechu dává mysli něco dělat, udržuje ji pozornou. Vzhledem k tomu, mysl chce kouzlo a vzrušení, a rychle se nudí, to je dobré znamení. Sledování dechu je nudné. Ale nuda je dobrá. Naučit se těšit se z nudy je jedna z výhod meditace. Mysl cvičí svou pozornost na dech, jak proudí dovnitř a ven. Samozřejmě, že mysl bude mít své malé výlety mezi nádechem a výdechem. Meditující ji má vytáhnout zpět, zkuste ji synchronizovat s dechem. Nemusí to být na sto procent, aby perfektně sledovala každý nádech. Dech je jen nástroj. V meditaci je vztah meditujícího k myšlenkám důležitější než samotné myšlenky. Co hledáte je to znamení, že mysl je stále tichá, protože se usazuje rychle, když je synchronizována s dechem. Mysl nebude nikdy úplně prázdná, tak se nebojte. Smyslem meditace je, abyste ji trochu odlehčili a pomohli ji, uklidnit se a vypnout. 

Myšlenky a emoce jsou jako mýdlová bublina. Stačí jeden dotek vědomí a rozplynou se.

- Pavel Boštík -

„Přestaňte se snažit být lepší, nebo jiní, a uvědomte si, kdo jste.“