Nenásilí

(Ahimsa)

Bez násilí se nedá žít, musíme něco zabít, rostliny, zvířata, abychom mohli být živí. Ale jde žít, aby se člověk sám nezranil a nevytvořil konflikt sám se sebou. To co nám vadí, nám dává pocit neštěstí a nespokojenosti. A nezraněný člověk je nenásilný a spokojený, který dělá všem lidem radost. Nenásilí vždy začíná u nás samotných a nemá nic společného s tím, zda někoho jiného zraníme nebo ne. Přestat zraňovat ostatní není možné, protože občas ani sami nevíme, že někoho zraňujeme. Někdy děláme něco jen tak zvesela a někdo druhý tímto jednáním může být zraněný. Důležité je, že člověk sám se necítí zraněný. A to možné je. 

Pravdomluvnost

Písma říkají: říkej pravdu, říkej, co tě baví, ale co není pravda, to neříkej. Pravda je to, co definuje podstatu situace, věci anebo člověka. Abychom tedy říkali pravdu, musíme znát podstatu každé situace, věci, člověka a to není možné, tím pádem není možné říkat pravdu. Znamená to: Říkejte pravdu, ale s pochopením toho, že co považujete za pravdu, to nemusí být vždy pravda. A proto je nutné nepoložit danou pravdu jako absolutní, ale jako relativní nebo osobní pravdu. Tím vznikne prostor pro druhého, aby i on řekl, co si myslí, že je pravda a pak máme možnost o tom diskutovat. Občas není důležité co je pravda, ale jen to, že s námi člověk komunikuje a není zraněný. 

Nekradení

Nejdřív se u nás musí vytvořit pocit majetnictví, abychom mohli vytvořit pocit krádeže. A pocit majetnictví máme, když si myslíme, že nám něco patří. Ne-krádež má tedy dvě strany. První je nebýt majetnický. Když nemáte majetnický pocit, tak nekradete. Takový člověk nemá pocit, že krade. Pokud máme pocit, že krademe, tak bychom to neměli dělat. Když totiž víme, že jsme něco vzali, co není naše, vytvoří to v nás strach, neklid a pocit viny. 

Nehromadit

Hromadění se říká stavu,  kdy máme to, co v tu chvíli nepotřebujeme, pak to máme nahromaděné. Proč tedy nehromadit? Z důvodu, že nás to zaměstnává a máme o to strach, jak v mysli tak i fyzicky, že nám to někdo vezme. Musíme si pořídit zámky a alarmy abychom to ochránili před ostatními a dáváme do toho spoustu našeho času. A čím více to zkoušíme chránit, tím více se lidé budou snažit nám to vzít. To je základní princip. Nehromadění je nemít pocit, že to nikomu nemůžu dát. A takový pocit vytváří klid. 

Zdrženlivost

Čistota

(Sauča) 

Spokojenost

(Santóša) 

Člověk musí být spokojený s tím, co v tuto chvíli je a nyní má. Spokojenost nám pak dává pocit klidu. Je také důležité být trpěliví, abychom byli schopni dosáhnout jakéhokoli cíle, protože čas zrychlit nemůžeme. Buďme tedy laskaví a nedělejme nic s odporem a ani tak s nikým nejednejme. 

Askeze, sebekázeň

(Tapas) 

Odříkaní a odpoutávání se od tíživých vazeb z našich návyků. Vztahuje se také na odpírání si dojmů vyvolaných vnějšími událostmi nebo příčinami. Např. něco vidíme, slyšíme nebo vnímáme a hned máme popud na to reagovat. Jsme příjemně nebo nepříjemně dotčeni a následkem toho se mění naše nálady. Tomu je třeba zabránit. Snažme se udržovat stejnou náladu odříkáním si všech dojmů. Zdržujme se také zbytečného mluvení a ať už slyšíme cokoli, je důležité zachovat mlčenlivost. Vyhneme se tak nepříjemnostem a pomluvám. Přispěje to k dosáhnutí určité duševní izolace, které je třeba k udržení vnitřního klidu. Také se vyhýbejme tajemnému a filozofickému mluvení, lidé se vždycky podivují tomu, čemu nerozumějí.

Studium

(Svadhjájja) 

Písmo říká, pokračujte na cestě sebe-poznání, která je pomalá, stabilní a vyzkoušená. To je cesta znalostí. Je tedy nutné studovat prakticky i teoreticky. Neznalostí se člověk dostává do duševního zmatku a ten trvá tak dlouho, dokud se čtením nebo ústní formou nedospěje k tomu, jak si počínat v tom, co právě prožíváme. Neposuzujme jednání ani povahu jiného člověka a vyhněme se myšlence, že něco víme s naprostou jistotou. Pokora se projevuje jednáním, v němž člověk vědomě neuplatňuje svou nadvládu nad ostatními lidmi a nepociťuje ji. 

Akceptace nejvyššího principu

(Išvarapranidhana)